Nahrávání...
Naši sedmáci se v hodinách českého jazyka věnovali literárnímu žánru bajka. Téma jsme završili tvorbou vlastních textů. Zadání znělo, ať žáci napíšou bajky inspirované chováním, se kterým se setkávají ve svém okolí a které jim vadí. Jak se jim dařilo, posuďte sami.
Mgr. Martin Malenovský
NEKONEČNÝ PŘÍBĚH
Byl jednou jeden páv, který se naparoval se svým peřím. Všichni ptáci ho obdivovali a měli ho rádi. Pak ale přišel papoušek z daleké země a na páva se zapomnělo. Všichni obdivovali papouška.
Páv se ale rozzlobil, přišel za papouškem a řekl: „Na tomhle dvorku není pro dva ptáky místo.“ Pak papouškovi urval křídlo. Papoušek rychle utíkal a páv ho chtěl dorazit. Běželi a běželi, až zaběhli do lesa, kde na ně vyskočil vlk a řekl: „Teď vás sním.“ A pak je oba sežral.
Vlk si dál vykračoval lesem, když ho zastřelil myslivec a povídá: „Teď už mi tady nebudeš vyvražďovat zvěř.“
Myslivec si spokojený vykračoval lesem, když na něho vyskočil medvěd a rozsápal ho.
Medvěd běžel domů, ale zapomněl, že se lesem stavěla dálnice, a srazil ho kamion.
Poučení: Ať už se nám naše problémy zdají jakkoliv těžké, vždy je tu něco většího než my.
(P.Z.)
BAJKA O CHOLERIKOVI
(aneb C za Cis)
K průzračné řece zavítal,
skřivan. Zpěváků, umělců král.
Kachny se před ním v údivu sklání,
tu jedno kachně ptá se znenadání:
„Jaké to, strýčku, musí být,
překrásný, zvonivý hlásek mít?“
Skřivan jak holub se naparuje
a kolem mláděte poletuje.
„Mé zlaté dítě, to není jen tak.
Avšak teď napni svůj bystrý zrak.
Nemůžu se s tebou bavit přece,
když létám na nebi – ty plaveš v řece.
Jsi z ptactva velmi podřadný druh.“
V káčátku povadl nadšený duch.
Další den však skřivan ani
neoplatí zamávání.
„Co je s tím chlubílkem?“ ptají se sovy.
„Řekněte sojce, ta vám to poví.“
„Ještě včera náš zpěváků král,
zpíval si, žertoval, jiným se smál.
A potom výuku s kosem měl,“
Sojčin hlas do ticha louky zněl:
„Kosův sluch nikterak dobrý není,
chování skřivana v mžiku se změní,
div, že kos od něho nebyl bit.
Chtěl chudák C za Cis zaměnit!
Náš skřivan ztropil velký ryk,
co naplat, je to cholerik.
Vykřičel si svůj krásný hlas,
a tak teď nemůže mluvit zas.“
Kachny se příhodě upřímně smály.
Kačátka citát zněl do dáli:
„K čemu mu bylo hlas krásný mít,
když s druhými nezvládal v míru být.“
(A.H.)