Výjezd o přežití 9.A

Chatky Jívová

Začněme hezky od začátku, kdy se letošní deváťáci s vervou a nadšením vyřítili do budovy hlavního vlakového nádraží.

Na vlakovém nádraží jsme se všichni přítomni přivítali (bylo nás asi 16 + pedagogické duo). Nadšeni jsme si cupitali na vlak, ale chvíli jsme mysleli, že neodjedeme anebo že necháme dvě žačky stát na nástupišti, zatímco my si jedeme směr Hlubočky, protože jejich vlak měl zpoždění a náš průvodčí neprojevil pražádnou ochotu čekat. Naštěstí spolužačky vlak stihly a všichni co měli jet, odjeli.

Po výstupu z vlaku jsme se setkali s realitou toho, že náš řidič autobusu (na trase byla výluka) si dal v práci šlofíka. Naším prvním úkolem přežití bylo vzbudit řidiče, jenž nám poté poděkoval velmi rychlou a skákavou cestou.

Vystoupili jsme z autobusu a vydali se na pěší část cesty. Naše cesta byla celá tvořena jedním kopcem, tudíž jsme šli pouze nahoru na kopec a poté dolů. Skupinka přeživších se dělila na tři části. První skupinka nasadila rychlé tempo a byla asi deset minut před ostatními, druhá skupinka šla pozvolnou chůzí a užívala si přírodu, třetí skupinka, vedená paní učitelkou třídní, se nepřekvapivě ztratila hned na začátku.

Když jsme všechny našli, vydali jsme se zpátky na cestu, která již nebyla kopcovitá, za to ale plná bláta, takže naše městské bílé boty postupně získávaly zcela novou barvu (tento proces byl doprovázen hlasitým jájsemvámtoříkala). Ti šikovnější z nás měli boty obarvené jen do půlky. Putování končilo, když jsme narazili na chatky uprostřed ničeho a na auto pana učitele Škarohlída.

Očekávali jsme, že na přežití si budeme moct nechat naše batohy, jenomže to nám pan učitel hned vyvrátil, a tím nám sundal růžové brýle a pošlapal naději, že přežijeme. Mohli jsme si vzít do chatek pouze kilo a půl věcí a věřte nám, když vám řekneme, že po této informaci nastal chaos. Kilo a půl důležitých věcí pro někoho znamenal spacák a žvýkačky, někdo zase volil hřeben a parfém.

Věci jsme měli a šli jsme do chatek. Chatky měly kuchyň, obývací místnost, spací místnost a koupelnu. S pohledem na tyto vybavené chatky se nám trochu ulevilo.

Během pobytu jsme plnili různé úkoly, a tím jsme si mohly získat své věci zpět.

Na hry jsme byli rozděleni do kmenů, ve kterých jsme museli spolupracovat. Hry se nesly v duchu přežití (logicky), tudíž jsme si vařili jídla, a taky jsme hledali snídani. :) Například jsme zachraňovali Wilsona pomocí vorů, které jsme celkem zvorali, také jsme stopovali výkaly tvora, jenž nám po strastiplné cestě zanechal sirupy a čaje. Na konci dne byly kmenové rady u ohně, kde byl kmenem zvolen nejprospěšnější člověk kmene a dostal ručně vyráběný náramek.

Výjezd jsme si užili a máme z něj spoustu nádherných vzpomínek. Celkově by se dal výjezd zhodnotit 115/10.

 Magdalena Frkalová a Adéla Vokálová