Články duben 2014

Vyrazili jsme hledat Yettiho

Sedíme v autobuse a díváme se z okna. Je škoda, že už jedeme domů, protože několik předchozích dnů jsme si vážně užili.

Hned ten první byl velice náročný. Po ubytování jsme vyrazili na nedaleký kopec, na kterém byla jen malá vrstvička sněhu a pod ní krtince, podle toho se pak dokonce jedno družstvo pojmenovalo Krtečci na sněhu. Dostat se jen do půli kopce na lyžích byl pro některé téměř nesplnitelný úkol.Nakonec se většině z nás podařilo vyškrábat dostatečně vysoko a sjet jednu jízdu, podle které jsme byli rozděleni do čtyř družstev: začátečníci 1, začátečníci 2, pokročilí a snowboardisté.

Další dny jsme chodili na funkční sjezdovku, kde jsme si mohli na konci dopoledního lyžování uschovat lyže v kůlně a odpoledne si je zase vyzvednout a jít na svah. Terén byl ale těžký, jezdili jsme všichni načervené a navíc zmrzlé sjezdovce. Hodně začátečníků se první den bálo na příkrý svah jen podívat, ale poslední den se všichni chlubili, že to dokáží sjet.

Každý večer vymýšlelo program jedno družstvo. Objevovaly se různé legrační hry, z Partičky nebo i ze školních výjezdů.

Každý večer jmenoval pan učitel Richard službu, která se měla starat o věčně rozházené boty. Pro mnohé to bylo velmi obtížné, protože sami se doma úklidem bot nijak nezabývají. S úměvem se vzpomíná na to, jak paní učitelka Vrtalová vzala rozházené boty a vyhodila je ven, aby si je majitelé (jak jinak, než kluci) sebrali.

Obědy i večeře byly celkem dobré, ale podle většiny to byly malé porce a na chvíli se nám zastesklo po školní jídelně (a co teprve po maminčiných obědech).

Ve středu odpoledne jsme si od lyžování odpočinuli a vyrazili hledat Yettiho. Celou cestu a nacházení důkazů o jeho existenci jsme pečlivě dokumentovali (a že vznikaly opravdu zajímavé poznámky) a večer s fotkami odprezentovali.

O den později nás čekal noční lov Yettiho, na který se mnoho z nás moc těšilo. Rozdělili jsme se do náhodných trojic a v nich jsme drželi spolu po celou dobu. Byla to náročná hra, strašná zima, foukal ledový vítr a neustále nám zhasínaly svíčky. Po chvilce už jsme dost zmrzali, hlavně ti, kteří neuposlechli a neměli u sebe ani rukavice, ani čepici.

Nejoblíbenější částí lyžáku se stal poslední večer s diskotékou. Učitelé si oblékli různé legrační kostýmy (na to, jak v nich vypadaly, se nedá zapomenout), např. pan učitel Richard Pavel byl za hippie a o panu učiteli Baše koloval drb, že je převlečený za gaye, ale možná byl zcela někým jiným, kdo ví? Díky lyžáku jsme se více spřátelili s osmou třídou a vzájemně o sobě zjístili víc. Všichni odjíždíme s myšlenkou, že bychom na lyžáku nejraději strávili ještě jeden další týden, a to je to nejdůležitější…

Tereza Dokoupilová

Učí nás ve škole pravdu?

Představte si, že od útlého věku se učíte něco, o čem později zjistíte, že to nebyla až tak pravda. Když se učitel zmýlí, dá se to přežít, ale co když se zmýlí celá učebnice? V indických školách došlo k velkému omylu. Jedna série učebnic společenských věd pro základní školy podává špatné informace. My jsme se zaměřily zejména na dějepis. Na začátku srpna 1945 shodily USA na Japonsko dvě atomové bomby. Bylo to na města Hirošima a Nagasaki. Důsledky byly hrozné a velmi ničivé. Lidé ihned umírali a ti, kteří nezemřeli hned, umírali později na následky ozáření. Někteří indičtí žáci se však učí pravý opak. Nevěříte? Podívejte se na tento odkaz: http://www.novinky.cz/koktejl/328735-japonsko-shodilo-atomovku-na-usa-uci-se-indicti-skolaci.html

Staňte se detektivy a vypátrejte další nepravdy. Zeptejte se rodičů nebo prarodičů, co je učili na základní škole v dějepisu, a porovnejte to s tím, co se učíme teď. Určitě se najdou nějaké rozdíly jako například, že celou republiku osvobodila Rudá armáda a nezmínila se úloha Spojenců při druhé světové válce. Další objevy (nejen z dějepisné oblasti) nám můžete zaslat na email hargasovanikola@seznam.cz nebo na Mi.Mlc@seznam.cz. Děkujeme a přejeme krásný pravdivý den!

Michaela Mlčúchová a Nikola Hargašová

Co se nám to ve škole objevilo? Je to KUBÍK

Někteří žáci již provedli průzkum přímo a jiní se jen zvědavě vyptávají: „Co to v tom Béčku pod schody je za divnou bednu?“ Tady je vysvětlení pro všechny zvědavce, ale taky pro ty, kteří z nejrůznějších důvodů zatím o ničem nevědí: V pavilonu B je prozatím umístěna část nové matematické pomůcky, která má všem pomoci si poradit s délkovými, plošnými a objemovými jednotkami.

Tam v Béčku pod schody je model, představující skutečnou velikost jednoho krychlového metru, tedy jeden kubík.

A tady je úkol pro Lukáše a další koumáky: Kdyby celá krychle o velikosti 1 m3, byla složená z krásně poskládaných malinkatých krychliček o velikosti 1 mm3, zvládl by Lukáš přeskládat celou stavbu (krychli 1 m3) o kousek vedle do konce školního roku? S tím, že by přeskládával vždy po jedné krychličče o velikosti 1 mm3 a přesun každé krychličky by mu trval přesně 1 vteřinu…

Kolik času by vlastně na přeskládání potřeboval?

Vaše odpovědí bude očekávat pan učitel Škarohlíd, pavilon A, 1.patro. A my všichni si od teď už budeme umět představit, kolik to je ten KUBÍK.

Milena Zapletalová

Když učitelé suplují

Každý rok se koná větší výlet. Pravidelně se střídá lyžařský výcvik se zájezdem do Londýna. Tento rok se uskutečnil lyžák, kterého se zúčastnila sedmá i osmá třída a 6 učitelů prvního, ale především druhého stupně. A to jsme my, kteří zůstali v lavicích, značně pocítili. Učitelé jsou dočasně „zastoupeni“ svými kolegy. A asi budu mluvit za všechny, když řeknu, že nám suplování vůbec nevadí. Bohužel to asi jinak vidí učitelé, kteří místo volné hodiny strávené v kabinetě, učí. Zvláště nepříjemné je, když se k nim informace o suplování dostane až ke konci přestávky. Osobně si nedokážu představit, jak rychle mohou vymyslet program pro celou třídu. Naštěstí v těchto chvílích přijdou na řadu alternativní způsoby výuky. Často se jedná o čtení knihy, nebo, a to už žáci vítají méně, máme nějakou hodinu dvakrát. Ale zajímavých variant je mnohem více, hlavně když se učitelé rozhodnou striktně dodržet rozvrh a hodinu odučí. Velmi zajímavý tělocvik měli kluci z 9. A., které měla paní učitelka Skácelíková. Napřed cvičili podle Jillian Michaels (která se v poslední době stala jednou z nejpopulárnějších osobních trenérů na internetu) a druhou hodinu strávili v počítačové učebně. Všichni takto strávený čas hodnotili výborně, kdo by si přeci takovou hodinu nepřál?

Eva Mäuthnerová

Nové vybavení ve školní jídelně

Připravily jsme si pro vás anketu ohledně nového vybavení ve školní jídelně. Chodily jsme po škole a ptaly se žáků od první do čtvrté třídy na následující otázky:

Jak se ti líbí nové vybavení jídelny? Proč?

Líbí se mi, protože se židle nedají posouvat. Natálie Č. III.M, Daniela S. vychovatelka

Lepší, protože jsou modernější. Jiřina K. III.M

Líbí se mi, protože jsou židle a stoly spojené. David P. II.A

Jsou hezčí, novější a čistší. Petr A. II.A

Moc se mi nelíbí, protože se židle nedají přisouvat. Klára M. II. A

Byla jsem překvapená, protože jsem nevěděla, že se bude měnit vybavení. Musím se ohýbat, ale už si zvykám. Líbí se mi víc než ty ubrusy s jeleny. Jana H. učitelka V.M

 

Jak jsi na to reagoval(a)?

Měla jsem radost. Byla jsem přímo nadšená! Natálie Č. III.M

No fůj! Je to nevkusné. Matěj B. V.M

No ne! To je nádhera! Damián Š. I.M

Kde na to proboha vzali peníze?! Adam S. V.M

 

Které vybavení se ti líbí víc?

Teď se mi to líbí daleko víc. Tereza F. V.M

Teď to vypadá o moc lépe. Damian Š. I.M

Teď se mi to líbí. Gabriela S. IV.M

 

Tereza Formanová, Tereza Prchalová a Miroslava Šteierová

Štěpánovskou ZUŠ zachvátila Horečka

Po velikém úspěchu při zahajování školního Jarmarku dostala nová školní kapela nejenom svůj název, ale také neodolatelnou nabídku angažmá ve Štěpánově. Dne 24. března v 17 hodin přivítal živelnou kapelu Horečka nabitý sál místní pobočky ZUŠ Žerotín. Svým programem písní z filmů a pohádek postupně kapela rozžhavila četné publikum až k bouřlivému závěrečnému potlesku. „První turné jsme si opravdu užili,“ sdělila nám zakladatelka kapely Kateřina Kačmárová. Nezbývá než poděkovat všem zúčastněným muzikantům za skvělou reprezentaci naší školy. Budeme se všichni moc těšit, s čím kapela překvapí příště.

Veronika Havlíčková