Jeli jsme se podívat na střední polytechnickou školu. Paní ředitelka nám řekla, ať se rozřadíme do skupinek a vybereme si, jestli chceme na malbu, dřevo nebo elektriku. My (Mari, Bára, Albi) jsme šly společně na malbu.
Když jsme vešly, trochu jsme se lekly. Byli tam dva namakaní kluci a jeden postarší pán (mistr). Když jsme začaly malovat, zjistily jsme, že je to velká zábava.
Vymyslely jsme západ slunce nad mořem, který jsme společnými silami zrealizovaly na zeď. Začaly jsme, a v tom nejlepším přišla paní ředitelka, že bychom se měly nasvačit. Tak jsme šly.
Když jsme se vrátily, kluci už měli konečně namíchanou hnědou barvu (jestli tam půjdete, nežádejte je o to, zvládnou to, ale za půl hodiny a ještě to vypadá zvláštně).
Všechny jsme si to moc užily a malba k radosti nás všech dopadla výborně.
Tímto bychom moc chtěly poděkovat paní ředitelce za to, že nás tam vzala, a těm klukům (i mistrovi) za to, že jsme si mohly zkusit malovat na zeď a namíchání hnědé barvy.
Bára Hrabalová, Mariana Dvořáková, Alžběta Bendová