Co internet schvátí, to už nenavrátí.

Ve čtvrtek 31.1. se pedagogický sbor zúčastnil přednášky Karla Opravila na téma „Rizika kyberprostoru a kyberšikany“.

Známý lektor se v naší škole věnoval tématu, které je do jisté míry módní, často diskutované a pro mnohé přesto těžce uchopitelné. Seznamovali jsme se s pojmy, které se objevují v souvislosti s různými formami zneužívání informací v kyberprostoru.

Několikahodinová přednáška se nesla v příjemném duchu, lektor každý bod prokládal reálnými příklady z praxe a končil slovy: „To je docela průšvih!“ Usmívala jsem se té průpovídce. Odpoledne plynulo a já jsem nabyla dojmu, že slyším to, co je jasné a zřejmé. Děti jsou vynalézavé a dokáží daleko lépe využívat (a mnohdy zneužívat) moderní technologie.

Uvědomila jsem si, že i když mladí lidé od nepaměti hledají své místo na světě prostřednictvím vztahů, které navazují se svými vrstevníky, i prostřednictvím měření sil a vymezování se vůči jiným, situace se pohybem na sociálních sítích změnila. Vyřčená nadávka odezní, anonym roztrháte, omezeným lidem se vyhnete, ale to, co odešlete do prostoru internetu, už nezmizí.

Krátce před tím, než jsme se rozloučili a rozešli se domů zapnout si internet, shlédli jsme krátký hraný snímek na téma sextingu. Film, zprvu plný úsměvných rodinných frází, potemněl spolu s bezradností a bolestí mladého hrdiny a při fatálním závěru, kdy bylo v učebně několik vteřin hrobové ticho, jsem zřejmě nebyla jediná, které vytanula lektorova slova: „To je docela průšvih!“

Možnost přidávání komentářů byla zrušena.