Zpětná vazba žáků prvního stupně na domácí vzdělávání

Končí nam školní rok 2019/2020, který se hodně lišil od minulých „poklidných“ školních let. Část druhého pololetí museli zůstat žáci všech škol v ČR doma a po 25. květnu se jich do školních lavic vrátila necelá polovina.

Zajímalo nás, jak děti prožívaly toto období na naší škole a v čem pro ně bylo jiné.

Třídní učitelé se jich proto hned první týden po návratu do školy zeptali na dvě otázky.

Co se ti na domácím vzdělávání líbilo? Co se ti nelíbilo?

Děti mohly malovat, nebo psát a z jejich odpovědí jsme se na naší škole dozvěděli následující.

Největší smutek zažívaly děti, z toho, že byly doma bez kamarádů. Tato emoce je popsána na skoro 90% všech dopovědí.. Pro nás pro dospělé je to vlastně dobrá zpráva. Škola totiž kromě vzdělávání a výchovy plní i funkci společenskou. Děti v dětském kolektivu se učí sociálně-emoční dovednosti, které jim jako dospělí nemůžeme předat. Na některých odpovědích se objevil stesk i po paní učitelce. A některé děti dokonce doma zažívaly „hroznou nudu“. Škola je vlastně taková velká „herna“ nebo „kavárna“, kam si děti chodí popovídat a zažít zábavu s ostatními. My dospělí taky bereme práci jako místo k možným společenským kontaktům.

Strach se v odpovědích dětí moc nevyskytoval. Některé děti reflektovaly strach o zdraví prarodičů a objevil se i strach o vlastní zdraví.

Dezinfekce a povinnost nošení roušek vyvolávala bezmála u třetiny dětí znechucení a „otravnou povinnost“.

Zajímavé bylo zjištění, že některým dětem domácí výuky vyhovovala více, protože nad úkoly trávily méně času než během dopolední výuky ve škole. Dokonce ocenili „více přestávek“. Část dětí ale znechutilo množství úkolů a vůbec je nechtěly dělat a „otravovaly je“.

Co děti ocenňovaly a co jim dělalo radost, bylo hlavně to, že se mohly dobře vyspat. Z hlediska dlouhodobé spánkové deprivace je to vlastně pro jejich organismus dobře. A jasně to ukazuje, že začátek výuky v osm hodin ráno je pro většinu dětí nevyhovující. Možná bychom se jako dopělí podivili nad lepším soustředěním mnohých žáků a nad lepšími výsledky, kdyby výuka začínala v půl deváté (viz nejnovější poznatky o spánku v knize Proč spíme?).

Co děti ještě oceňovaly, bylo více volného času. Na hraní, na domácí mazlíčky, na jízdu na koni, na výlety s rodiči. Zase je to pro nás dospělé dobrá zpětná vazba o tom, že děti potřebují dostatek volna jen tak, pro to, co je baví. Mimo organizovanou zábavu v družině, mimo přemíru kroužků a povinností. Některé děti samozřejmě využily více volné času pro hru na počítačích a moc se jim to líbilo.

V odpovědích se objevily i odpovědi typu: „táta na mě měl více času, maminka se mi více věnovala, více jsme s rodinou chodili ven, hráli jsme doma společenské hry…“

Takže pokud bych měla všechny ty krásné obrázky a odpovědi shrnout, mohla bych to vyjádřit takto. Dětem na prvním stupni domácí výuka umožnila pomalejší a klidnější plynutí času. Bez raního vstávání a spěchu, bez stresu z chyb, které ve škole udělaly. Určitě se začaly některé více nudit a ty, co nesáhly hned po počítači, si musely zábavu vymyslet. Chyběl jim kontakt s vrstevníky, hra s kamarády a diskuze s učitely.

V každém případě to bylo něco nového a každý z nich získal nějakou novou zkušenost, která byla jiná než zkušenost jejich kamarádů. Protože každého ovlivila jeho rodina a také styl a přistup třídního učitele k domácímu vzdělávání.

Mgr. Kateřina Lerchová, Ph.D., školní psycholožka

Možnost přidávání komentářů byla zrušena.