Montessori

Naše škola je zatím jedinou školou na Olomoucku, kde na prvním stupni probíhá vedle klasické výuky i výuka metodou montessori. Žáci těchto tříd plní stejné učební plány jako žáci běžných tříd, jejich výuka se liší v použitých metodách, kde převažuje samostatná práce s montessori pomůckami a na projektech.

 V letošním školním roce 2016/2017 probíhá výuka v pěti montessori třídách, které navštěvuje celkem 121 žáků. Žáci prvních, druhých a třetích tříd se vzdělávají společně ve třech trojročích, označených barevně – červená, žlutá a zelená třída. Trojročí vedou třídní učitelky Mgr. Daniela Hrnková (červená), Mgr. Lea Höchsmannová (žlutá) a Mgr.Lucie Velecká (zelená). 4.M vede tř. uč. Mgr. Jana Hrušková a 5.M. tř. uč. Mgr. Kateřina Kačmárová.

Třídním učitelkám při jejich práci pomáhají párové učitelky Mgr. Klára Andrýsková a Mgr. Kamila Fojtášková. Jako asistentky pracují Mgr. Zita Kotková, Mgr. Jarka Vepřková a Mgr.Alexandra Markovičová, placené rodiči žáků. Pomoc při tvorbě pomůcek a materiálů potřebných k výuce zajišťuje Irena Mrtvá.

 Kdo budete chtít, přijďte se podívat. Uvidíte sami, jak se tady učíme.

Dny otevřených dveří:

Ve školním roce 2016/2017 budou vždy v úterý od 7:50h do 9:30h v termínech:

22.11.2016

29.11.2016

7.2.2017

21.2.2017

14.3.2017

21.3.2017

K návštěvě výuky si s sebou přineste přezůvky. Před zahájením vyučování obdržíte Pokyny ke Dni otevřených dveří a na případné dotazy Vám rádi odpovíme po skončení ranního bloku v 9.30hod, abychom během výuky nerušili děti. Děkujeme a těšíme se na Vás.
 

 Prezentace o Montessori pedagogice (zde)

Pedagogika Montessori

Přejato a upraveno z webových stránek společnosti Montessori ČR

 Z historie…

 MARIA MONTESSORI

*1870 ✝ 1950

 Italská lékařka Maria Montessori se začala ihned po studiu zabývat problémy výchovy a vzdělávání dětí. Dospěla k překvapivému zjištění – dítě se naučí chodit, mluvit, manipulovat s předměty skrze svou vlastní tvořivost, nikoli proto, že ho to dospělí učí. Na základě toho vypracovala tzv. metodu Montessori, která pomocí speciálních učebních pomůcek a vytvořením vhodného prostředí podporuje přirozený zájem dítěte, pomáhá mu zafixovat si správné pracovní návyky i vytvářet svůj vlastní úsudek. Maria Montessori zastávala názor (a výsledky praxe v těchto typech škol to dokazují), že kromě studia je základním předpokladem pro vykonávání učitelského povolání vlastní příprava a sebepoznání. Učitel se zaměřuje na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí.

Vzdělávací systém M. Montessori vychází z vývojových potřeb dítěte, učí ho rozvíjet jeho přirozené schopnosti a smyslové vnímání. Je výsledkem dlouholetého hledání a ověřování metod vzdělávání malých dětí jak v předškolních zařízeních a školách, tak i v rodině. Upozorňuje rodiče na závažnost jejich poslání a připomíná, že láskyplným a respektujícím přístupem k dítěti mohou kladně ovlivnit život celé společnosti a budoucnost lidstva.

 

Utváření nového vztahu dospělého k dítěti

  • Chování učitele k dítěti je vždy plné respektu k jeho individualitě jako k hotovému člověku
  • Dospělý nemá žádné právo dítě formovat a manipulovat, zaměřuje se na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí
  • Učitel je rádce a rovnocenný partner, který dítěti pomáhá na jeho cestě objevování a učení se, projevuje maximální vstřícnost, otevřenost, trpělivost k dítěti

Vlastní objevování poznatků samotným dítětem

tj. klíčový princip výchovně vzdělávací činnosti Montessori pedagogiky. Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakódována přímo geneticky. Při výchově a učení stačí respektovat individuální vývoj a využít senzitivní fáze každého dítěte.

  • Senzitivní fáze jsou zvláštní vnímavosti k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už jsou využity nebo ne. Člověk se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající citlivé fázi.
  • Polarita pozornosti je maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.

Připravené prostředí

  • Věcné prostředí připravené pro aktuální senzitivní období jednotlivých dětí (speciální výukový program a materiály proces osvojování poznatků)
  • Osobnost učitele
  • Láska dítěte
    • k dospělým (zpětná vazba pro učitele)
    • k druhým dětem (respektování, spolupráce a pomoc mezi dětmi)
    • k prostředí (vlastní uspokojení a radost dětí)

Samostatná práce jednotlivce

Používá se také označení volná nebo svobodná práce, protože dítě si může zvolit:

  • co = jaký materiál si vybere, jakou oblast, na čem bude pracovat, co se chce učit a o čem chce získat další informace
  • kde = vybírá si místo, kde bude ve třídě pracovat
  • kdy = dítě nepracuje na povel či podle zvonění, ale motivuje ho jeho polarita pozornosti; každé dítě je na určitou věc „naladěno“ v jinou dobu
  • s kým = může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině

Volná – svobodná práce však neznamená, že dítě střídá činnosti bez ukončení nebo nedělá nic. Svoboda nespočívá v tom, že dítě zůstane ponecháno samo sobě, nebo že učitel vůbec nezasahuje do jeho vzdělávání a učebních procesů… Nějakou činnost si dítě zvolit musí. Učitel činnost dětí koordinuje a musí využít své pedagogické dovednosti, aby bez příkazů pomohl najít dítěti činnost, která ho zaujme.

Svoboda dítěte je samozřejmě chápána jako povinnost, ne anarchie. To znamená, že pokud se dítě pro něco rozhodne, je jeho povinností práci dokončit. Pokud chce dítě pracovat s určitým materiálem, který ho zajímá – samo se svobodně rozhodne – je jeho povinností dodržet daná pravidla. K sebedisciplíně vedou učitelky děti již od mateřské školy.

Práce s chybou

Žáci nejsou za chyby trestáni nebo záporně hodnoceni, ale má jim být ukazatelem toho, co ještě je třeba procvičit či zopakovat.
Chyba je chápána jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečná součást řešení problémů a jako bohatý zdroj nových poznatků.

Učitel by neměl používat negativní hodnocení, ale například nabídnout dítěti znovu tentýž materiál, aby mělo možnost si samo všimnout svých chyb a opravit je.

Materiály a pomůcky jsou připraveny tak, aby si dítě vždy samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu – vlastní chyby tak napomáhají v dalším učení.

Práce s pochvalou – oceněním

Vztah dospělého a dítěte v Montessori pedagogice a výchově předpokládá láskyplný přístup učitele ke každému dítěti.

Učitel se snaží používat diferencovaně jazyk tak, aby nehodnotil a neposuzoval, ale dával přitom najevo, že dítě získalo novou dovednost nebo mu projeví náklonnost a účast.

Každé dítě potřebuje pocit jistoty, bezpečí, úspěšnosti, aby si ho někdo všímal a aby mělo radost a cítilo sebeuspokojení ze své práce; ale neustálé kladné či záporné hodnocení ze strany dospělých potom omezuje jeho svobodnou volbu činnosti a sebevědomí.

Cílem je, aby děti dělaly to, co je vnitřně uspokojuje.

S pochvalou – oceněním – se zachází přiměřeně tak, aby se dítě nestalo na pochvale závislé. Dítě má cítit sebeuspokojení z práce, kterou dělá; nedělat práci pro uspokojování představ dospělého, pro pochvalu nebo známky.
Pochvala je využívána zejména u nových a nejistých dětí k navození pocitu bezpečí a jistoty.
Při této metodě se probouzí u dětí smysl pro vlastní důstojnost a vede je k odmítání pochvaly. Jejich pocit odpovědnosti, sebedůvěry a rovnocennosti pak snižuje pojem chvály.
Předškolní děti mají největší radost ze samotné práce, pro školní děti je pak výsledek největší odměnou.

Práce ve věkově smíšených skupinách

Vede děti k přirozené spolupráci, vzájemnému učení od starších spolužáků nebo spolužáků – expertů; umožňuje dětem opakovat si učivo učením kamaráda; práce ve věkově smíšených skupinách umožňuje dětem, aby i na obtížném úkolu pracovaly s pomocí zkušenějšího spolužáka aktivně; pozorováním práce starších spolužáků získávají děti přirozeně první zkušenosti a informace o problému.